…slavnostně ohlašujeme, že máme datum kdy se konečně probudíte v popelnici. Kocovina jak kráva, tvoje nevěsta Blanka v prdeli a ty jseš Jiří Kára. 

Každej ve městě má jinou verzi toho, co se s ní stalo, plete se, nebo vám chce jen něco prodat… vopilí filozofové, konspirátoři, kšeftaři a ani jeden člověk, kterýmu se dá věřit…

Takže se musíte probít Prahou z roku 2000 od žižkovskejch pajzlů po špinavý fabriky, Vítkov, Holešky, Florenc, a sejmout bosse, kterej šéfuje každý čtvrti…

žádný bouchačky, jen flašky, páčidlo, autobaterie a samozřejmě pohráblo… lékárničky žádný, zdraví se doplňuje cígama, a pivo dělá to, co pivo… hlavně že máš pivo… 

Nepřátelé jsou skutečný lidi z pražskýho undergroundu natočený na green screenu jako FMV sprity, zbraně sme vyrobili dovopravdy a taky natočili, Praha je nafocená a ručně přestylizovaná do přelomu milénia, žádná AI, všechno rukama, nohama a játrama.

Demo bude na Steam Next Festu v únoru, dabing českej i anglickej, pojedete to i na Macu… 

Odkaz na Steam je v komentáři, a ten wishlist, jsme tam už měli mít 4 minuty vy magoři…

Nevím jak vy, ale guláš v rohlíku vidím poprvé.

Tak jsem klukovi asi způsobil doživotní trauma a panictví.

Dneska ráno jedu zase svoji klasickou linku. Včera jsem si říkal, že tomu mladýmu eště dám šanci. Třeba dneska konečně tu slečnu osloví a já budu moct v klidu jezdit dál. Asi jsem byl trochu naivní.

Nastoupí náš Romeo. Tentokrát Sauvage, Skyrim mikina a cargo kalhoty, ve kterých by se dal odvézt menší nákup z Lidlu. Hned mi bylo jasný, že se dneska něco chystá. Borec si ale nepohlídal kalhoty - ta hnědá skvrna zezadu mu určitě nepomůže. Postaví se zase vedle té samé holky, co včera, a začne se k ní nenápadně přibližovat. Teda, nenápadně asi jako když se k vám v lese blíží divočák.

V zrcátku sleduju, jak se na ni usmívá. Ona se na něj otočí a něco mu říká. Říkám si, výborně, konečně spolu komunikují. Jenže pak vidím, jak mu ukazuje na kalhoty a gestikuluje směrem k lidem za ním. Podle jejich výrazů je jasné, že si skvrny všimli úplně všichni. Její doprovod k tomu ještě něco prohodí a ukáže na něj s takovými tím výrazem škodolibosti. V tu chvíli jsem věděl, že je zle. Kluk se začal tvářit, jako kdyby mu někdo právě oznámil, že GTA6 se nakonec ruší.

Pak přijde zatáčka. Chtěl jsem ji tentokrát vzít normálně, ale měli jsme zpoždění, tak jsem to valil. Autobus se trochu zhoupnul a Romeo ztratil rovnováhu. Rozplácnul se na zemi přímo přede všema. Jeden cestující mu šel pomoct, ale kluk ho odstrčil a vypadal, že se každou chvíli rozbrečí.

Zastavím na další zastávce a on vyletí ven. Přes zrcátko ještě vidím, jak si utírá oči a někam píše na mobilu. Ostatní cestující jen koukají a pak se zase vrátí ke svým telefonům. Klasické ráno v Praze.

Celou cestu do konečné jsem přemýšlel, jestli jsem to neměl vzít pomaleji. Na druhou stranu, jestli se někdo sesype kvůli tomu, že ho holka požádá o trochu místa a dostane pár odsuzujících pohledů, tak asi nebude problém jen v mojí jízdě.

Zítra jedu zase. Jestli ho uvidím nastupovat, radši snad pojedu jinudy, ať se té proklaté zatáčce vyhneme. Nerad bych měl na svědomí dalšího člověka, který si kvůli mně bude muset vzít sick day.
A hlavně doufám, že si zítra nedá znovu ten parfém. Dejchat to pak celou směnu je fakt voser.

Tak jsem na sebe ráno nastříkal sauvage, vzal si nejlepší cargo kalhoty a mikinu skyrim. Cítil jsem se svěží a suveréní. Dneska ji konečně oslovím, určitě k tomu přispělo, že jsem si včera večer dodával kuráž před zrcadlem. Nálada se mi trochu pokazila, když jsem ji uviděl, jak nastupuje zase s tim samým týpkem jako včera. Přiblížil jsem se k ní, až jsem se na ní trochu lepil. Byl jsem zvědavej, jestli se bude cítit komfortně. Na týpka jsem se tvářil přísně a dominantně. Chvilku jedeme a vše jde zatím dobře. Začíná se otáčet na mě. Začnu se usmívat. Vypadá krásně. Jošino. Růžové okvětní lístky vlají ve větru. V tom mě její slova zasáhnou jako blesk: Pane, mohl byste se trochu posunout? Nevím, co mám říct. Jsem paralyzován. V tom ten blbeček, co se za ní furt tahá řekne: Neslyšel jsi, strejdo? Popadne mě obrovský vztek. Dělá si ze mě ten zmrd prdel?? V tu chvíli veme řidič ostře zatáčku, ale jsem tak vykolejenej, že se blbě držim. Rozmáznu se na zemi. Nemůže to už bejt horší. Nějakej chlap se mi snaží pomoc vstát, ale odstrčím ho. Začínám brečet, je mi nepříjemně. Autobus dorazí na zastávku a já vyběhnu a pláču jak malý dítě. Samozřejmě se mě nikdo neptá, co mi je, protože jsem chlap. Všichni jen vyjeveně čučí a prochází kolem. Píšu šéfovi, že mi je blbě a do práce dnes nedorazim. Co ty ženský vlastně chtěj? Je to protože nemam miliony na účtě??? Člověk dělá 40 kliků denně a chodí do gymu, aby nějak vypadal a lidi si z něj akorát dělaj prdel!!! Nerozumim tomuhle světu, je to zlý místo.

Nedávno tady byl trefný komentář, že dřív tak 10 - 15 let zpět, bylo investování označované riziková činnost kam máte dát jenom tolik peněz, kolik můžete ztratit. Dnes jste skoro "divní" pokud pravidelně neinvestujete a nemáte svoje investiční portfolio. Riziková činnost to může být pořád.

Všímáte si dalších věcí / činností ve vašich bublinách, které dřív skoro nikdo nedělal a dneska jsou normální? Vykopnu třeba užívání kreatinu / proteinů.

Ruská velvyslankyně v České republice Anna Ponomarjovová prohlásila, že by do Česka chtěla dostat ruské vojenské experty pro vysvětlení kroků Moskvy ve válce proti Ukrajině. Řekla to minulý týden na setkání v pražském sídle KSČM v ulici Politických vězňů, kde reagovala na dotaz podporovatele Ruska, proč Moskva dříve nebombardovala mosty v Kyjevě a v dalších ukrajinských městech, aby přerušila spojení mezi oběma břehy Dněpru.

„Proč po 4,5 letech konečně začalo Rusko bombardovat mosty. Každá válka je především o komunikacích,“ zeptal se jeden z postarších Čechů, kteří na začátku svého vystoupení nadnesl, že by sem ruská ambasáda mohla pozvat někoho z Ruska, kde jsou podle něj „kvanta vojenských odborníků“, kteří dokáží věci „srozumitelně vysvětlit“.

„No, teď vidím, že skutečně bychom sem měli na nějakou akci dostat ty naše vojenské experty pro vysvětlení tak specifických věcí,“ řekla velvyslankyně a pak vysvětlila, proč tomu tak podle ní nebylo dříve.

„K tomu bych řekla jedinou věc, kterou říká od samého začátku náš prezident pan Vladimir Putin, že Rusko vlastně nikdy nemělo za úkol a neválčí s ukrajinským lidem. Tím se vlastně vysvětluje velice specifický charakter této války, řekněme, ano, tímto se vysvětluje i ten její název, který byl od samého začátku zvolený, že to není válka, je to speciální vojenská operace. Na Ukrajině Rusko od samého začátku postupovalo velice opatrně s přihlédnutím k obyvatelům této země,“ prohlásila ruská velvyslankyně v rozporu s realitou.

Osobně mám dvě:

1) Když jsem měl svoje poprvé s prostitutkou a neudělal jsem se.

2) Když jsem usnul vedle neteře a měl jsem mokrý sen.

Jaké máte vy?

Jsme slavní jooo

Můžete mi vysvětlit, co sakra děláte za práci, že pro mě nejzajímavější přispěvky, ke kterým mám co říct, tak se objevují dopoledne, kdy makám a večer pak jen "Drahý bydlení post", za hodinu "Gender war post" a za hodinu "Jak jste se dnes vysrali post".

Proč mě to zajímá - změnilo to kompletně Váš život a zůstalo to tak, nebo to byla jenom dočasná změna? A jestli někoho znáte kdo to prožil, chová se od tý doby jinak, nebo se "vrátil" do normálu? Na téma se dá najít hodně materiálu, ale osobní zkušenost často řekne víc. Diky

Ahoj. Jsem M26 a docela by mě zajímal váš upřímný názor na můj způsob života, jelikož o něm poslední dobou dost přemýšlím a nemám se úplně komu s tím svěřit.

Jde o to, že mi zkrátka připadá, že je můj život vlastně nudný a úplně se v něm nic neděje. Mám svou stálou rutinu a každý den je prakticky stejný. Ještě studuju vysokou a do toho mám i nějakou tu brigádu, ale prakticky to mám každý den jenom na pár hodin, jelikož už nemám tolik předmětů. To je můj dopolední program a odpoledne mám celé volné a víkendy úplně, takže mám vlastně dost volného času každý den pro sebe.

Jenže když přijdu domů ze školy tak nemám co dělat. Nemám žádné koníčky, kterýma bych ten čas vyplnil, takže to většinou dopadne tak, že jsem celý den na mobilu a scrolluju instagram nebo hraju hry. Jsem celkem introvert, takže mi to zase tolik nevadí, ale občas bych i já někam zašel, ale nemám s kým. Mám jenom 2 kamarády, kteří jsou fakt super, ale ani jeden nežije v mém městě, takže jen tak se domluvit na něčem je složitější, jelikož mají taky svoje povinnosti (práce), takže si spíše píšeme online a ani se tolik nevídáme.

Nebudu lhát, občas mi ten kontakt s někým fakt chybí, ale v průběhu času jsem si nějak zvykl na ten svůj klid. Kdybych nebydlel s rodiči, tak za den skoro nepromluvím, protože by nebylo s kým.Vztah zatím tak ynemám a i když se snažím si někoho najít, zatím se mi to nepovedlo.

Co si pamatuju, byl jsem vždycky takový. Nikdy jsem neměl spoustu kamarádů a vždy jsem byl takový tichý a slušný kluk, jak jsem častokrát slýchával. Přijde mi, že v životě nemám skoro žádné větší zážitky. Nikdy jsem nebyl v klubu nebo baru, ani skoro neznám žádné skupinové akce, kdy něco podniknete s partou kamarádů, protože já nikdy v žádné partě nebyl. Nikdy mě to vlastně nevadilo a nějak jsem to neřešil, ale časem jsem si začal uvědomovat, že takhle úplně mojí vrstevníci nežijí a že budu já ten "divný" co je pořád doma a vlastně nic nedělá a s nikým se nebaví. Není to tak, že bych se nějak záměrně snažil izolovat od ostatních lidí, ale tak nějak jsem tím životem prostě proplouval a nikdy si mě nikdo moc nevšímal a díky tomu že jsem introvert, tak já jsem ten první krok k tomu se s někým začít bavit prostě neudělal. Zatím jsem v životě asi nepotkal nikoho, kdo by to měl dost podobně jako já.

Momentálně nemám úplně pro co se v životě nadchnout, žádný cíl kterého bych chtěl dosáhnout, prostě mi přijde že jenom tak existuju a poslední dobou přemýšlím o svém životě víc a víc a fakt by mě zajímal váš pohled na věc, jestli se tady najde taky někdo s kým toto bude souznít, byť jen trochu, nebo jsem v tomhle úplně sám a je opravdu potřeba, abych se nad sebou zamyslel a začal věci měnit. Budu rád za vaše názory. Díky pokud jste to dočetli až sem a mějte se hezky.

Lidi, já mám nepříjemnou etapu života, kdy asi polezu brzo na nervy sama sobě. Co se daří: mám super vztah, nově hypo na vlastní bydlení a tím se mi splnil sen. Co je na prd: je mi 33, nebaví mě moje práce, dva roky se snažím naučit něco novýho, celkem úspěšně dělám marketing jednomu našemu projektu. Ale nepodařilo se mi najít práci, která by mi byla sympatická a byla za slušný peníze. A ta současná mě už fakt vysírá.

Byla jsem na pár pohovorech, zpočátku jsem aspoň zažila úspěch typu, že jsem se dostala do finále v hodně sympatický firmě, bylo to celý úžasně transparentní a přesně jsem věděla, proč si nevybrali mě - byla jsem v začátcích novýho oboru. Ale teď prostě jeden velkej zmar, a to mám paradoxně víc zkušeností. Asi mi ani nepomáhá, že jsem ve věku, kdy bych měla mít děti. Který ale asi ani nechci, protože na to prostě nemáme. A celkově si najednou připadám strašně stará.

A celý to ústí v to, že se mi EXTRÉMNĚ NIC NECHCE. Prostě nic. Ještě půl roku zpět jsem byla celkem nadšená do samovzdělávání, investovala do toho, dávala maximum do zmíněného projektu, snažila se žít nějak zdravě... A teď mám pocit, jako bych se totálně změnila a že už se to nikdy nevrátí. Baví mě bejt doma, zatopit si v kamnech, jít na houby, koukat do blba... Dneska už nemám chuť ani na tu čokoládu. A hlavně už absolutně vůbec nevěřím tomu, že se někde uchytím.

Přítel tohle všechno ví a podle něj je načase, abych se zasoustředila na svůj život. A věci ohledně baráku že odložíme. (Tím, jak jsme mermomocí šetřili na hypo, tak jsem se bála udělat nějaký radikální krok a vše dělala při práci a jistotě příjmu.) Jenže ty kráso, já si nedokážu představit, že přijdu o tu jistotu peněz. Podle mě nejsme a nikdy nebudeme v situaci, že bychom to někde nepocítili. Oba vyděláváme cca průměr a nemáme žádnou pomoc od rodičů nebo tak ani s možností půjčky, kdyby se náhodou něco pokazilo.

Úplně cejtim, jak je se mnou něco špatně a jak jsem marná. Možná bych měla vyhledat psychologa, jenže to jsou zase hrozný peníze navíc 😑 Kdyby měl někdo něco podobnýho za sebou, ráda si přečtu vaše příběhy.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj informoval o tragickém ruském útoku bezpilotním letounem typu Šáhed v Charkovské oblasti, při kterém dron zasáhl park u kavárny. Událost označil za zvěrstvo. Útok si vyžádal šest mrtvých, mezi nimi roční dívku Angelinu v kočárku, její matku Innu, která podlehla zraněním v nemocnici, a další jedenáctiletou dívku. Zelenskyj vyjádřil hlubokou soustrast pozůstalým a dodal, že dalších 14 lidí (z toho šest dětí) utrpělo zranění.

Říkal jsem si že se nebudu ptát AI a udělám to jako za starych času... Starej dobrej vox populi....

Miluju zázvorový pivo v piksle... ... Láká mě udělat si ho doma... Někdo kdo pravidelně dělá a podělí se o tipy a triky na ultimatni mok?

Díky moc! Ať žije lidská komunita a předávání umu a tradic kurva!

EDIT : Opraveno a smazáno ROOT beer

Celou dobu jsem žil v domnění, že Portoriko je stát stejně tak jako Jamaica nebo Kuba. Dočetl jsem se, že se jedná o nezačleněné americké území. Jak takový stát vypadá ? Občané tohoto “státu” jsou automaticky občany USA?

Tohle jim fakt jde a zburcovat hromadu dětí na TikToku, aby udělaly bordel, je přesně to, co by Kreml udělal a přesně to zapadá do modu operandi.

Kreml chce donutit Západ, abychom se začali soustředit na svoje problémy a přestali podporovat Ukrajinu.

Trolí nás a funguje to. Jako z Trumpem. Ten prodej nafty měl taky za úkol nás vytrolit a rozesrat. Jsem rád, že na to politici nenaskočili.

Tohle je strašně levné a tisíckrát účinnější, než milion dronů nebo tanků. Strašně mě štve, že v tom jsou tak dobří a že my na to skáčeme a jsme úplně bezbranní a nepřipravení, a že to naše vláda nejen neřeší, ale aktivně podporuje.

co vy zdejší garsonkáři, máte dvě práce?

Jenom ehm jak z tohohle všeho bude benefitovat běžný average člověk? Když každá firma propustí polovinu lidí, protože AI a bla bla, tak co ti všichni lidi budou dělat, aby se uživili?

Dneska ráno jedu klasicky svoji linku. Narváno, zpoždění, lidi otrávení, prostě MHD v plné kráse. V zrcátku si všimnu mladého páru, respektive kluka a holky, kteří spolu evidentně jedou, ale drží si odstup asi jako dva státy po diplomatické roztržce. Mezi nimi místo na dalšího cestujícího, oční kontakt nula, romantika nikde.

Říkám si, takhle to dál nejde. Já už za volantem sedím patnáct let a za tu dobu jsem pochopil, že lidi někdy potřebují jen trochu postrčit.

Přijde zatáčka. Normálně bych ji projel v klidu, ale tentokrát jsem lehce přidal. Slečna se zapotácela a opřela se o chlápka vedle sebe. V zrcátku sleduju, jak se na sebe podívali. Teda, ona se nepodívala vůbec, ale on vypadal, že právě zažil nejdůležitější okamžik svého života.

Pak si všimnu, že začal zírat na jejího doprovodného samce. Ten mu pohled oplácí. Aha, takže máme komplikaci. Přemýšlím, jestli mám zastavit a nechat je vyříkat si to, ale nakonec si říkám, že do toho nebudu zasahovat. Nejsem psycholog, jsem autobusák.

Na další zastávce oba vystoupí. Holka s tím svým týpkem, zatímco náš Romeo zůstane ještě chvíli stát u dveří a kouká za nimi, jako kdyby čekal, že se slečna na poslední chvíli otočí a rozběhne se mu do náruče. Pak vystoupí taky.

Zítra jedu stejnou linku. Jestli ten týpek nastoupí znovu a k ničemu se neodhodlá, mám připravenou další zatáčku a tentokrát ho posunu přímo do friendzonu.

Nebo se na to mám vykašlat?

Zdravíčko. Přemýšlím po 3-4 letech o koupení nových sluchátek do PC. Jsem pracující člověk takže hraju občas 2x-3x za týden. Takže chci nějaké okolo 2 000. Nemusí být top , ale zase ne nějaké šunty. Které by jste doporučili? Díky

Co divného vás baví?

Teď se tu dost rozmohly posty o randění a rudých vlajkách, tak je to třeba nějak vyvážit.

Vykopávám: chovám pavouky a hady (a krmivo pro pavouky a hady)

Fotky, historky, detailní popis reakce ostatních, chci to všechno!

Jen by mě zajímalo jestli někdo máte zaujatého nadřízeného. Máte pocit, že od něj dostáváte víc práce, než kolegové, nebo vyčítal vám někdy něco co vůbec nebyla vaše chyba?